Hromnice důležitá oslava světla, očištění, nových začátků, blížící se konec zimy, přicházejícího jara.
Z historie národů
Hromnice se staly téměř zapomenutým svátkem a na rituály s nimi spojenými si u nás už málokdo skutečně vzpomíná.
Únor tvoří jakýsi most mezi zimou a jarním obdobím.
Únor je měsícem přechodu, zvratu, změny, bodu obratu, proto měla a dodnes má zvláštní mytologický význam.
… V antickém prostředí se Hromnice nazývaly Hypapanti = Setkání (z toho později vychází prvek setkání malého Ježíše se starcem Simeonem, což je náhrada za setkání starého a nového, zimy a předzvěsti jara, tmy a světla〉.
… U Starých Římanů byl únor měsícem čištění, odtud název februario, který se dodnes zachoval v mnoha jazycích. Ve Starém Římě se konaly v době Hromnic tzv. Amburbale (Amburbium〉, což byl rituální průvod celým obvodem starověkého Říma, který měl sloužit k očištění celého města. Šlo o jeden z obřadů „posvátné topografie“ (jakých se v starověkých kulturách vyskytovalo více〉, proto se chodilo v kruhu kolem města. Rituální kruh je zde ohromný, měl 10 km a doprovod ho musel za hlučné zábavy, obětí zvířat a ohnivých her projít celý, a to až třikrát (později se procházela jen trasa kolem města symbolická, zkrácená〉. Město se čistilo i doslova, nejen rituálně.
… České slovo „únor“ má kořeny v dění v přírodě: led se v tomto měsíci obvykle „nořil“, lámal a pukal.
… V některých oblastech mu dávali přívlastek „rohatý“, kvůli mrazům, které nechali všechno ztvrdnout „jako roh“.
… Jinde jej zase pojmenovávali „kočičí měsíc“, protože v této sezoně roku se pářili kočky.
… V dalších se mu říkalo (podle záznamů ze 16. Století〉„dřevěný měsíc“, neboť právě tehdy se v čase ubývající Luny káceli stromy; získané dřevo mělo mít lepší kvalitu a být odolnější různým vlivům.
… V židovské tradici přinesla každá matka 40 dnů od narození svého prvorozeného syna do chrámu i s obětí očištění. Proto se původně tento svátek nazýval Očištění Panny Marie (od konce 5.století na základě rozhodnutí papeže Gelasia〉.
… U Starých Slovanů se únor zahrnoval do období označovaném slovanskou runou GejLet („Tvrdá doba“〉, které trvalo čtyřicet dní od 23. ledna do 3. března. Pro Slovany to byla část roku, která se vyznačovala vánicemi, mrazy, tedy „tvrdostí“, pevností, ale též odolností, ztuhlostí, zpomalením, zastavením všeho (zejména však v přírodě〉. GejLet byl zasvěcen rozjímání, ztišení, zastavení se, přípravě na další roční plodné období. U Slovanů přísluší Hromnice k zlatovlasé bohyni Děvaně, lesní překrásné bohyni lovu a nebeského i denního světla, dcery Peruna a Lady (podle některých Letnice〉, manželky boha Velese.
… V germánských částech Evropy proslul únor jako „Spörkel“, „Sporkel“, „Spürkel“ nebo „Spirkel“ podle prastaré bohyně počasí a Země jménem Spurke.
… Keltové mají v tuto dobu bohyni Brigid = VZNEŠENÁ. Je to bohyně ohně. Je uctívána jako panenská nevěsta, čekající na boha Slunce. Povstává z temnoty, nahá tančí ve vlnách moře, kolem boků má hada, z jejich spojení vzniká svět. Brigid nosí na srdci křišťál – symbol očisty, oslava přírody, plodnosti a životodárného slunce.
… Z pradávných dob vycházelo pojmenování února „ženský měsíc“. S tímto měsícem byly totiž kdysi dávno spojeny větší práva a svoboda žen. Toto údobí znamenalo začátek pomalého probouzení jara, a tím i plodnosti a v cyklu roku také nového, počínajícího vzniku života, co bylo kdysi přirozeně doménou žen a Bohyně. Únor byl stejně jako dnes časem nevázanosti (karnevaly, plesy a bály současnosti〉, oslav, rozpustilosti a – div se světe – lásky!
Únorové tradice a pověry
K Hromnicím se váže první hromobití slovanského boha Peruna, ale též oslava boha dobytku, lovu, lesů, zemědělství, podsvětí, bohatství, magie, věštění a básnictví Velese.
V průběhu Mokošina hromničního obřadu se používá vlna, neboť je to Bohyně předení a tkaní, a také osudu. Měly na starosti minulost, přítomnost a budoucnost. Mokoš měla dvě pomocnice – v některých verzích slovanské mytologie měly být jejími dcerami – Dolju a Nedolju, Štěstí a Neštěstí.
Severská bohyně Frigg byla stejně jako Mokoš bohyní osudu – přadlenou. Odezva těchto bohyní vládnoucích nad osudem a štěstím lidí je dodnes zřejmá v pohádkách, kupříkladu v Šípkové Růžence, Třech přadlenách bratří Grimů, v Plaváčkovi. Stočené, zkroucené vlákno u předení odkazuje na vesmírnou prasílu, čchi, ki, pránu.
Rituály na Hromnice
- Očistit dům. Uklidit celý dům. Sklidit, či spálit vánoční ozdoby. Protřídit staré věci, vyházet či darovat to co nepotřebujeme. Řádně vyvětrat , otevřít i skříně, ať se dostane i tam svěží vzduch, předjarní energie. Vyčistit prostor vonnými svíčkami, dýmem, éterickými oleji, tyčinky. Svíčkou projít celý dům a vnést do něj světlo.
- Dát si očistnou koupel ve vaně, studenou sprchu, koupel v přírodě. Energeticky i fyzicky očistit se.
Mokošin rituál
Co budete potřebovat:
- Tři klubka vlněné příze, bílou, červenou a černou.
- Syrové vejce (nikoli bílé, ideálně domácí).
- Sklenici mléka
- Větší bílý talíř s co nejrovnějším povrchem
- Bílou svíci a zápalky.
Postup rituálu:
- Oblečte se do bílého. Zapalte bílou svíci. Zavřete oči s několika nádechy a výdechy se soustřeďte na sebe, na svou vnitřní bohyni, na přírodu kolem, na její vůně, zvuky, barvy.
- V duchu přivolejte Velkou Matku Mokoš a poděkujte ji už předem za účast na vašem rituálu.
- Otevřete oči. Položte vajíčko na talíř a levou dlaní jej „válejte“ po talíři směrem doleva. Nahlas nebo v duchu si u toho říkejte: „Bohyně Mokoš, Velká Matko, sejmi ze mě prostřednictvím tohoto vajíčka vše negativní, zastaralé, toxické, všechny nánosy zimy, všechny mé bloky, nevhodná přesvědčení, jakoukoli zátěž, která už ke mně nemá patřit. Mokoš, Velká Bohyně, sejmi ze mě vše toho.“ Nezapomeňte si u válení vejce představovat, jak všechno, přechází do vajíčka.
- Nalijte do sklenice mléko. Kružte nad ním pravou rukou se slovy: „Mléko života, mléko Velké Matky, vrať mi živost, vitalitu, přines mi štěstí, radost a zdraví, omlaď mé buňky a mně samotnou. Zvedám tuto sklenku na počest života a Velké Matky.“ Poté mléko do dna a najednou vypijte.
- Vezměte bílé klubko. Odvíjejte z něj nit s největší pozorností. Postupně na přízi udělejte tři uzly. Do prvního vložte sílu matky země, – pevnost, znovuzrození. U druhého štěstí, lásku, zdraví a blahobyt. U třetího sílu, odvahu, úspěch. Odřízněte kus příze se třemi uzly tak, aby za posledním zůstalo alespoň 10 cm volné nitě.
- Pokračujte s červeným klubkem. Opět vázat tři uzly jako v případě nitě bílé. U vázání prvního uzlu: „Můj osud a můj život je šťastný a úspěšný.“ U druhého uzlu: „Můj osud a můj život je bohatý a naplněný krásou.“ U třetího: „Můj osud a můj život je plný lásky, hodných, upřímných, milujících a podporujících lidí.“ Opět uřízněte kus příze s uzly.
- Černé klubko a opět budete vázat tři uzly za sebou. První uzel: „Tvořím s podporou všeho přejícího. Druhý uzel: Mé úsilí krásně plyne.“ Třetí uzel: Vše co tvořím, tvořím ve svůj prospěch a prospěch všech zúčastněných.
- Svažte dohromady jeden konec tří vlněných nití s uzly. Spleťte je do „copánku“. Říkejte si u toho: „Tak jako Mokoš splétá osudy lidí, já teď splétám nitky svého vlastního osudu. Vše, co mi může přinést naplnění, bude držet pevně spolu.
- Tento copánek spalte nad bílou svíčkou. Dým odnese vaše přání k bohům a bohyním, oheň spálí vše negativní, představované černou přízí. Svíci nechte úplně dohořet. Poděkujte Mokoš. Vše ukliďte. Zbylý vosk, bílý talíř, vejce, popel ze spletené příze s uzly odneste do přírody, poblíž vodného zdroje a zakopejte co nejhlouběji do Matky Země, kterou Mokoš je.
Vykuřovadla
Složení:
3 díly kadidla
2 díly dračí krve
1 díl skořice
½ dílu santalového dřeva
několik kapek červeného víno (Imbolc tajemným způsobem souvisí rovněž s obřadem menarché, prvním měsíčním cyklem dívky, proto červené víno)
K této směsi přidejte za špetku vysušeného prvního květu, který objevíte ve svém okolí kolem svátku Imbolc, Hromnice. Můžete jej pak používat v rámci obřadů tohoto předjarního svátku v Kole roku, anebo víc krát v předjarním čase (před Ostarou, jarní rovnodenností〉 na přivolání a posílení symbolického znovuzrození Slunce, zeslabení zimy a jako vonný příslib jara ve své kněžské práci a praxi.
U míchání vykuřovadla v hmoždíři se zaměřte na účel, na který chcete své vlastní vykuřovadlo použít a koncentrujte se plně na jeho přípravu.
♣ V rámci obřadů svátku Imbolc můžete vyhotovit další vlastní vykuřovadlo (což je vždy nejenom krásný zážitek, ale výsledek je nabitý vaší energií, intencí, záměrem, a je mnohem silnější a účinnější jako kupované hotové vykuřovací směsi〉. Hotový produkt dalšího „receptu“ bude ve vás evokovat vůni chladné únorové noci, avšak již s nádechem jarních květů. Používejte jej během rituálu Imbolc a všech ostatních až do Ostary, anebo jím čistěte svůj posvátný prostor, bydliště, pracoviště atd. Můžete jej také pálit jenom proto, abyste si připomínaly jeho vůní dobu Imbolcu, jeho požehnání, dary či Bohyně.
Budete potřebovat:
2 díly cedru
2 díly kadidla
1 díl borovicové pryskyřice
1 díl skořice
1 díl pomerančové kůry
1/2 dílu sušených okvětních lístků bílých růží (bílá jako barva archetypu Panny, Dívky, Imbolcu, jeho Bohyň, kupříkladu slovanské Děvany, sněhu, který v tomto období ještě často něžně halí krajinu do své načechrané peřiny, prvních nesmělých předjarních kvítků, třeba sněženěk nebo bledul atd.〉
Jednotlivé ingredience přidávejte do svého hmoždíře jednu po druhé, začněte pryskyřicí, pak pevnější a tvrdší částí vykuřovadla, nakonec ty nejjemnější. Pečlivě a pomalu drťte krouživými pohyby paličkou. U rituálního míchání, k němuž si předem připravte důstojnou atmostéru, se opět plně koncentrujte na svůj záměr a na účel, k němuž budete chtít vykuřovadlo používat. Kadidlo můžete nabíjet již v průběhu přípravy svými pohyby, mícháním, vlastním zpěvem, hlasitým pronášením modliteb k Bohyním Imbolcu, hudbou, po dokončení práce kupříkladu krystaly příslušnými k Imbolcu. Uchovávejte své vykuřovadlo v hezké uzavíratelné nádobě. Nezapomeňte na štítek s jeho jménem a datem. Spotřebujte do tří měsíců, aby byla energie stále silná a vůně svěží.