Legenda říká, že tento den začal být známý jako Den svatého Valentýna až díky knězi Valentýnovi.
Claudius II., vládce Říma, zakazoval svým vojákům, aby se ženili nebo jen zasnubovali. Bál se, že by chtěli zůstat doma u svých rodin a nešli do boje. Valentýn vzdoroval vládci a tajně oddával mladé páry. Byl zatčen a později popraven 14. února. Svátek Luprecalia splynul s oslavami mučednictví Svatého Valentýna a vznikl romantický svátek, který je nyní 14. února slaven.
Svátek je pravděpodobně odvozen od svátku Lupercalia slaveném ve starověkém Římě. V předvečer tohoto dne byly do „urny lásky“ vloženy lístečky se jmény dívek. Každý mladý muž potom tahal lísteček a dívka, jejíž jméno si vytáhl, se měla stát jeho „miláčkem“ v následujícím roce.
♥ Další legenda ze starého Říma vypodobňuje Valentýna jako velmi ctnostného, počestného a moudrého člověka. O jeho moudrosti se doslechl dokonce i císař a povolal si Valentýna k sobě. Nešetřil chválou a neskrýval obdiv k Valentýnovi, posteskl si také nad okolnostmi, proč se Valentýn nemůže stát přítelem císařovým.
Protože Valentýn, ač tak moudrý a vzdělaný, věří těm pověrám (měl na mysli křesťanství). Jenže Valentýn namítl, že císař je tím, kdo věří pověrám. Císař nakázal městskému prefektu Astoriovi, aby na sebevědomého Valentýna dohlížel. A aby byl Valentýn pod důslednou kontrolou, vzal si Astorius Valentýna do domu. Tam se setkal s velmi krásnou, ale nevidomou dcerou prefekta. Astorius požádal Valentýna, aby se modlil za dceřin zrak. Valentýn tak rád učinil, protože v sílu modliteb věřil a dívku si zamiloval.
Zázrak se opravdu stal a dívka opět spatřila světlo světa. O zázračném uzdravení si povídal celý Řím. Pohané odmítli věřit v ten zázrak a vtrhli do domu prefekta, Valentýna odvedli a za městem mu oddělili mečem hlavu od těla. Navzdory trpkému osudu se stal sv. Valentýn patronem věrných a čisté, oddané lásky.
♥ Dalším vysvětlením může být tato verze. V Anglii byli lidé přesvědčeni, že 14. února si ptáci volí své partnery. Zejména holubi a holubice, kteří jsou známi tím, že se páří na celý svůj život jen s jedním partnerem, podobně jako labutě. Proto jsou holubi používáni i jako symbol věrnosti.
♥ Historikové soudí, že tento svátek je směsicí jak římských, tak i křesťanských tradic. Již staří Římané slavili 14. února svátek bohyně Juno, která byla ochránkyní manželství a rodiny. Bylo považováno za dobré znamení, když si milenci o tomto dni řekli své: ANO. Provdané ženy dostávaly 14. února květiny a svobodné dívky se zdobily květinovými věnci.
Byla to hezká tradice a není se co divit, že křesťané se s ní nechtěli rozloučit. Když tedy 14. února vystřídal den zasvěcený pohanské bohyni křesťanský svátek sv. Valentýna, byl tento prohlášen za milosrdného ochránce zamilovaných. Se šířením křesťanství pronikl kult sv.Valentýna i do těch nejzapadlejších koutů a později překročil i hranice Evropy.
Tradice a pověry
♥ Ve Francii a (dnešní) Belgii se od 14.století vždy o dni sv.Valentýna sešli všichni mladí lidé z města či vesnice a losovali, kdo se stane Valentýnem a Valentýnou roku. Vylosovaní byli po celý příští rok spolu symbolicky zasnoubeni a stali se patrony svého rodiště.
Francouzští osadníci se v Severní Americe zasloužili o rozšíření této tradice na nový kontinent. I dnes se na amerických školách volí nejkrásnější pár – Valentýn a Valentýna roku, kterým jejich spolužáci předávají korunu a žezlo. O valentýnském dni se konají maturitní plesy a mnohdy zde dochází s seznámení s pozdějším životním partnerem.
♥ V Německu si zamilovaní dodnes dávají v tento den malé kytičky jako výraz vzájemné lásky. V dřívějších dobách je muži nosili upevněné na zápěstí a ženy ve výstřihu.
♥ V minulosti měl svátek sv. Valentýna ale ještě i jiný význam a sice v hanzovních městech v severním Německu se 14. února scházeli k přátelskému setkání cechy mořeplavců, kupců a řemeslníků, aby společně zasedli ke slavnostnímu stolování a vzájemně si připili na zdraví.
♥ Protože se 14.února na polích vysazoval polní (miláčkův) salát, byl svátek sv. Valentýna znám i jako “miláčkův den”.
S Valentýnovým svátkem je spojena pověra, že svobodná dívka si vezme za manžela toho muže, kterého spatří ten den jako prvního. Bylo zvykem, že ti mládenci, kteří již měli svou dívku vyhlídnutou, tento den hned ráno jí podali kytičku květů. Když mladík požádal o dívčinu ruku nesměla být odmítnut.
Tento křesťany rozšířený svátek, kdy si zamilovaní lidé posílají přáníčka, se rozšířil počátkem minulého století v Itálii, Francii a Anglii. Teprve odtud se oslavy sv.Valentýna dostaly i s přistěhovalci do USA, Kanady, Austrálie, ale i do Mexika. Přáním rozesílaným na den svatého Valentina se začalo říkat „valentinky“. Tradice vyměňovat si v den sv. Valentýna pozdravy a vzkazy, často anonymní, sahá v Británii až do 16. století.
Vůbec první doložená valentýnka pochází z roku 1415. Mladý francouzský vévoda Karel Orleánský, jež byl zajat v bitvě u Agincourtu a vězněn po mnoho let v londýnském Toweru, posílal své ženě milostné básně. Zachovalo se jich přibližně šedesát a v dnešní době jsou k vidění mezi královskými listinami v Britském muzeu.
Svátek sv. Valentýna byl sice nějakou dobu velmi populární, avšak s nástupem politické moci na začátku tisíciletí začalo jeho dodržování mírně upadat. Postupem času se tak málem stalo, že lidé na tuto tradici trochu zapomněli. Naštěstí se ale našel někdo, komu osud svátku nebyl lhostejný. O obrodu zvyku sv. Valentýna se zasloužil počátkem 20. století americký výrobce vánočních přáníček Walter Scott. Psal se rok 1907 a jeho podnikání nevynášelo mnoho peněz. Proto vymyslel, že by se různé pozdravy a přání možná ujaly i na oslavu zamilovaných. Risknul realizaci nápadu a tím vlastně došlo ke znovuzrození tradice sv. Valentýna.
Skotsko
Ve Skotsku se každoročně pořádá festival, na kterém si mladí lidé losují z klobouku jméno svého Valentýna nebo Valentýnky, se kterou pak mají protančit následující večer. Podle jiného skotského zvyku se vaším Valentýnem nebo Valentýnkou stane první člověk, do kterého ten den náhodou narazíte na ulici.
Austrálie
Australští obchodníci byli v době zlaté horečky každoročně zahlcováni objednávkami „valentýnek“ v ceně mnoha tisíců liber. V Austrálii byli totiž náhle zbohatlí zlatokopové ochotni platit nehorázné sumy za pečlivé propracované navoněné valentýnské figurky vyrobené ze saténových polštářků a ozdobené květinami, malovanými škeblemi a vzácným ptačím peřím.
Itálie
V Itálii se dříve touto dobou konal „jarní festival“ pod širým nebem. Mladí lidé se shromažďovali v okrasných parcích, poslouchali hudbu a četli básně a pak korzovali se svým vyvoleným Valentýnem.
Slovinsko
Pro Slovinsko má však Valentýn mnohem hlubší význam. Den lásky je zároveň dnem, kdy se probouzí příroda po dlouhém zimním spánku opět k životu a přichází jaro. Rostliny začínají růst, ptáci na střechách štěbetat, práce na vinicích a polích začíná.