Magická noc Beltain – svátek lásky.
Příroda je už v plném rozpuku. Vše se zelená či kvete. Období tepla, slunce, lásky a plodnosti, vše kypí životem a i v nás jsou zapálený plameny našich vášních, za kterými směřujeme. Patří k tomu zapalování vater, které nás mají zbavit všeho nečistého co se nashromáždilo za chladné zimní období a zároveň nám mají dodat životní sílu a ochranu pro nadcházející období. Ohně také symbolický znamenají podporu a uctění Boha Slunce. Beltain je oslava životodárného ohně proudícího žilami matky země, díky ní můžeš rozkvést a vyrůst.
Tento svátek má dvojí symboliku nejdříve očistnou, aby vznikl prostor a mohlo se narodit něco nového, takže plodnost a zároveň i smrt. V keltské či slovanské tradici tento večer začíná svátek zvaný Beltain nebo také Beltane či Beltine. Ve staročeštině znamená jasný, zářivý, pravděpodobně odvozen od Boha Belena.
V tomto období kraluje MILENKA, ta zastupuje schopnost užívat si svět skrze všechny smysly. Schopnost milovat a užívat si své ženské tělo, schopnost milovat sama sebe, milovat druhé, užívat si posvátného sexuálního spojení s druhým. Propojuje v sobě lásku a sexualitu, její rituály jsou všechny činy lásky a potěšení.
Beltain je tedy oslava lásky, partnerství, sexuality, smyslnosti a plodnosti. Tento svátek je nejvíc spojen se sexualitou jde hlavně o vnitřní oheň posvátného spojení.
Zvyky:
Zvyk, který se udržel dodnes je stavění májky. Symbolika tohoto zvyku je májka – falus, zpravidla březová, proniká věncem – jony, který bývá na májku pověšen. Májka také reprezentuje tok energie mezi nebem a zemí, které vyústí v obnovení růstu. Májky byly zdobené květinami a barevnými stužkami. Nejčastěji červenou a bílou symbolizující Boha bílá a bohyně (červená). Kolem májek lidé tančili kruhové tance posilující půdu.
O půlnoci chodívali na louky, do lesů, na pole, aby nasbírali květiny, zejména hloh, cesmínu a jeřáb, aby, až se ráno dotknou první paprsky slunce jejich domovů, byly ozdobeny. Byl to takový dar pro ducha domova.
Při těchto oslavách se jedlo, pilo, tančilo, prostě se oslavoval život. Na některých ohních se vařili tradiční pokrmy z mléka a másla, ovsa a vajec a na závěr se přidal také alkohol. Část tohoto pokrmu se dal jako dar zemi a zbytek se snědl. Pilo se silné tmavé pivo s příměsí blínu nebo mařinky, medovina nebo bylinná vína.
Tradicí také bylo válení bochníku sýra či hořícího kola z kopce. Obě varianty symbolizovaly slunce.
K ránu se začaly páry od ohňů vytrácet, aby zapálili plamen vášně a lásky. Tuto noc byl každý muž Bohem a každá žena Bohyně. Muži i ženy mohli tuto noc sundat snubní prsteny, aby si pak mohli svobodně užívat lásky v přírodě. Partnera ani nemuseli znát, nevěra byla uctívána jako posvátná součást rituálu. Milovali se zejména v polích a lesích jako poděkování přírodě za její plodnost a to údajně pomáhalo zajistit dobrou úrodu.
Zřejmě z těchto dob nám zůstal zvyk líbat se na prvního máje pod rozkvetlou třešní, břízou nebo jiným stromem. Děti počaté v tomto období se považovali za posvátný dar bohyně a protože měli nejasné otcovství starala se o ně společně celá komunita –vesnice. Byly to velmi šťastné děti velké bohyně.
V tento den se uzavírala zkušební manželství na rok a den. Pokud se tento vztah osvědčil mohli se vzít. Pokud ne, rozešli se bez výčitek.
Ti, co si chtěli zajistit štěstí měli před východem slunce vyběhnout na nejbližší kopec a počkat na rozbřesk až jim sluníčko požehná svými prvními paprsky. Mladá děvčata vstávala brzy ráno před svítáním, umyla si buď jen obličej, nebo celé tělo v rose. Do vlasů si zapletla větvičku jeřábu, prosila tak o dar krásy.
Provádělo se také vykuřování domů na počest duchů chránících obydlí, jako vykuřovadla se používaly různé sušené rostliny, například břečťan, hloh, jeřáb, jetel, kadidlovník, mandloň, mařinka vonná, měsíček, šťovík vstavač i vy můžete zapálenou vonnou tyčinkou pozdravit vaše ochranné duchy a poděkovat jim.
Lidé také putovaly k menhirům, aby si zajistili zdravou a bohatou sklizeň. Bylo nutné Menhir 3x obejít po směru hodinových ručiček a na závěr se mu ještě poklonit. Pokud chtěli vyvolat déšť, kameny polévali vodou nebo do nich bušily pruty s lísky. Rybáři k styčnému kameni sypali písek, obešli ho a prosili o dobrý úlovek a příznivé počasí. Lidé nosili kamenům květiny a jídlo zejména na vrcholcích hor a poblíž hospodářských stavení. Do důlku v menhirech lili mléko, jako dar pro nemocné děti.
Byl také vybrán král a královna, kteří budou symbolický oddány, aby se tak zpečetil svazek mezi nebem a zemí. Ten kdo vyšplhal na májku nebo vyhrál božský závod se stal králem a královnou dívka, kterou ostatní zvolili nebo kterou si Král sám vybral. Slavnost pak pokračovala pod Májkou, na niž byly namalovány bílé a červené spirály Bílá jako Nový začátek a červená jako životní síla. Královna bývala zahalena do březového listí, na hlavě nosívala věneček z hlohu, sedmikrásek a kopretin. Král měl očerněný obličej a byl také oblečen v zeleném listí. Májový královský pár poléval účastníky oslav vodou, což je jistý druh rituálu deště a prosperity. Vláha byla velmi důležitá pro dobrou sklizeň
Také si můžete v tuto dobu přivolat bohyni, aby vás zahrnula svou láskou, vášní a soucitem, aby vám pomohla uzdravit všechna sexuální zranění, aby vás naučila cítit vaše těla jako vyjádření lásky a také milovat svobodně a naplno.
Vytvořte znovu kontakt se svou divokou a nespoutanou částí, obnovte vztah se svou přirozeností a vzpomeňte si, kdo jste a co ve vás dřímá. Se svým milovaným můžete vypít společně číši vína, do které vložíte čerstvý jarní květ.
Pokud žijete v blízkosti vody můžete splést věneček z jarních květů nebo z nich vytvořit kytici, případně postačí třeba jen hrst sušených bylinek hodit je do nějakého vodního toku, potoka, řeky nebo jezera jako požehnání, uctění všech zde žijících elementárních bytostí. Dále můžete připravit májový košíček, naplnit ho jarními květinami a dobrou vůlí, následně ho odnést na prach někoho kdo je sám a potřebuje pomoc a povzbuzení.
Jedna z bohyň je Rhiannon, je nezkrotná, divoká, v kontaktu s přírodou i sama se sebou, se svými instinkty i se svou božskostí. Rhiannon bohyně lásky, čarodějka, měsíční bohyně, paní koní a větru, vládkyně živlu, paní přírody. Vznešená královna nebo také královna bohů nejvyšší ze všech. Byla paní z jezera jenž dala Artušovi do rukou exkalibr a učinila ho králem. Královnou víl, jenž Morganu učila kouzlům. Paní ohně, dávala Kovářů moc brát železo z těla země,chránila před požáry a poraněním ohně. Múza básníků a umělců. Na svém bílém koni přenáší duše ze země do posmrtné úrovně bytí.
Dokáže měnit svou podobu a tak se nám může zjevit jako zvíře, strom, píseň,…
Můžeme ji přivolat, když potřebujeme pomoct:
– zhmotňování
– s uskutečněním svého velkého snu
– s komunikací s jakýmkoliv duchem přírody
– procházím-li náročnými životními přechody
– chybí nám umělecká inspirace
Symboly: Zvíře – bílý kůň, zpěv ptáků a bílá holubice. Věc – hřeben, zrcadla. Strom – hloh Barva – červená
Slovanská bohyně tohoto svátku je Lada. Bohyně lásky, plodnosti, krásy, harmonie, v souladu, smyslnosti a ladnosti. Přináší život, štěstí, mládí a radost. Je patronkou harmonického manželství, podporuje lásku ve vztahu, harmonii uvnitř nás a v našich vztazích. Pečuje o ženskou plodnost a bdí nad silami života. Zosobňuje ženskou podstatu. Střídá se o vládu na zemi s Morenou.
Patří mezi nejvýznamnější Slovanské bohyně uctívané v Čechách. Traduje se, že jejich chrámy byly v Moravském Děvíně, v Olomouci, v Brně a slovenské Nitře. Byli tam prý vychovávány sbory dívek.
Bývá po boku boha Peruna jako jeho družka a vytváří s ním rovnováhu. Podle dalších mýtů stvořila svět se svým manželem Svarogem- bůh nebeského světla slunce a ohně.
Slované bohyni Ladu často představovali jako čistou panu s vlasy po kolena, korunu z myrty, která držela 3 zlatá jablka nebo květin, sedící ve zlatém dvoukolovém voze, zapřažené jsou v něm dvě holoubátka.
Její symboly: strom – lípa, třešeň, bříza. Byliny – ladinec – odrůda hrachu, pampeliška, pivoňka. Zvířata – holoubátka, kohout, jelen, srnec, mravenec, orel
Od středověku přichází tzv Pálení čarodějnic.
Není divu, že se tyto svobodné sexuálně nezávislé a sňatkem neposvěcená aktivity církvi znelíbí. Křesťanství začalo podněcovat strachu v mužích z divoké ženské sexuality, označili účastnice tohoto svátku za čarodějnice a upalovali je.
S křesťanstvím přichází Filipojakubská noc. Ve středověku lidé věřili, že zlo a temné síly mají největší moc právě v noci z 30.dubna na 1.května. Tuto noc prý čarodějnice přilétaly na košťatech na určená místa a slavili svůj Sabat. Vařily lektvary, jedy a prováděli různá kouzla škodící lidem, tančili čarodějnické tance. Nejznámější sletiště čarodějnic v Čechách a na Moravě byla Hora Plešivec, Haltrava na Chodsku, Petrovy kameny v Jeseníkách, Beskydy a Třítoličník na Šumavě.
Jak probíhalo pálení čarodějnic?
Čarodějnice byly symbolem zla a lidé se jich symbolický upálení od zla očišťovali. Přitom prováděli různé rituály na očistu a ochranu sebe, zvířat, svých domovů. Hranice se zapalovaly na návrší. Nasbíralo se 7 druhů dřeva včetně jalovce a do poskládané hranice se usadila figurína čarodějnice, tu zapálil ten muž z vesnice, který měl jako poslední svatbu. Zároveň se zažehlo ještě dalších sedm ohňů jako magická ochrana před požárem. Tyto ohně pak mládež přeskakovala, když začali ohně dohořívat, lidé od nich zapálili pochodně a odcházeli s nimi do luk a poli, kde tancovali zpívali a tím zaháněli zlé síly.
Ke zvyku spojený s touto noci také patřil, že si děvčata vyrobila z dřívek malý křížek, který hodila do potoka a podle toho kam doplul, odhadla, jestli se vdají ve své vesnici nebo v jiné. Nahé ženy odcházely s pluhem vesnici, aby chránily před zlými silami úrodu. Lidé nosili váčky s ochrannými bylinami, takzvaný škapulíř, pronášeli ochranné modlitby a zaříkávání.
Za okna se dávali posvěcené větvičky, aby ochránili dům. Ochranná moc byla připisována šeříku, proto se často sázel před vrata. Tam se také zapichovali ostré pruty, větve s trny a vidle, aby se čarodějnice zranila. Před dům se kreslily magické kruhy a kříže těm se čarodějnice bály. Na prach se dávaly vyryté drny trávy, věřilo se, že čarodějnice nemůže do domu dokud nespočítá všechna stébla trávy a jelikož jich bylo hodně, trvalo by jí to, až do rána a to už by pozbyla svoji moc. Údajně se čarodějnice měli bát hluku takže se střílelo s pistolí, prásklo se bičem, bouchalo se dřevem a železem.