Letní slunovrat

Dochází k němu v okamžiku, kdy Slunce dosáhne nejsevernějšího bodu své dráhy 〈 v našich končinách〉 a ocitne se tak nad obratníkem Raka..

Letní slunovrat nastává mezi 20. až 22. června –  letos nastane 20. června 2020 v 23:43 hod.

Slunce, světlo, teplo a pohlazení na duši to jsou magické ingredience léta. První letní den oslavujeme slunovratový východ i západ Slunce.

Posvátná energie tohoto magického mystéria je nejsilnější v okamžiku východu Slunce – okamžik vhodný pro meditaci v přírodě, rituál, nebo hluboké rozjímání věnované božskému Slunci ale i matce Zemi,

Jde především o oslavu duchovní síly Slunce. Den i noc je v moci tajemných kouzel. Jako nikdy jindy ožívají tajemné síly země, léčivá síla Slunce a vody, příroda jako celek dosahuje maximum energií. Celá příroda, květiny i stromy, vodní toky, jezera a rybníky vyzařují kouzelnou energii, neviditelné, tajemné světlo, vše oplývá zvláštními silami. Vnitřně se ladíme na světlo.

• Dary slunečním bohům a měsíčním bohyním se házejí  do studní nebo hlubokých vod: mince, zlaté sošky, keramika, vyřezávané dřevěné sošky.
• Studánkám a pramenům se přinášejí obětiny: med a koláče.
• Jako úlitba skřítkům a přírodním duchům se zahrady rituálně popráší směsí sušené šalvěje, sporýše a tabáku.
• Každé stavení se kropí svěcenou nebo čistou pramenitou vodou.
• Domy jsou zdobeny květinami a březovými větvičkami.
• Lidé zdobí posvátné duby barevnými pentlemi, kolem těchto stromů tančí, hodují a hrají různé hry.
• Slunovrat se oslavuje v kostýmech, herci v rituálních maskách předvádějí představení, tančí za doprovodu hudby. Všichni zúčastnění v celém barevném procesí nesou žhnoucí pochodně.
• Divoké panny na loukách nebo lesní víly tančí a zpívají, mohou omámit nejednoho neopatrného mládence. Kdo se nechá svést, toho víly utancují k smrti. Dokonce i labutě se proměňují ve víly.

Voda – symbol očisty v přírodě má omlazující účinek nejen o letním slunovratu.

Ranní rosa léčí nemoci očí a posiluje zrak. Koupeme se v potoce nebo v ranní rose na louce, to nám přinese svěžest a zdraví. Provádíme očistné rituály u studánek, které se na počest léčivé síle vody zdobí květinami. Mladé dívky rituálně otevírají studánky, obcházejí je po směru hodinových ručiček. Studánkové nebo jezerní víly je učí čarodějnému umění. Lidé považují lesní studánky za kouzelné a léčivé, než se napijí, žádají o svolení studánkové víly. Studánky a jezera jsou této noci vstupními branami do zásvětí. Ponoříme-li se rituálně do potoka, jezera či moře, můžeme se vynořit v jiném čase. Voda představuje proud času, s její pomocí se můžeme přenést do jiné reality.

Oheň – symbol slunce
Na kopcích se zapalují rituální ohně, u nichž se schází mládež z každé vesnice. Ohně se obchází v kruhu a přeskakují, symbolicky to vyjadřuje očistu od všeho negativního, posílení a upevnění zdraví. Světlo a záře posvátných ohňů přináší ochranu před vším zlem. Popel z těchto ohňů se rozhazuje po polích, má zajistit dobrou úrodu.

Bludičky o Svatojánské noci a letní slunovrat. 

Kdo chtěl o Svatojánské noci najít poklad, mohl narazit na bludičky, které by ho nalákaly do bažin nebo mohl také překročit bludný kořen a zabloudit. Na zahnání bludiček prý neplatily modlitby a přání, ale nadávky a kletby. Ale i tak bludičky provázely dotyčného domů a dlouho se prý ještě dívaly do jeho oken. Říkalo se, že tato světýlka jsou duše zemřelých, nepokřtěných dětí, tzv.nekřteňátek, které tančí o Svatojánské noci po lesích, loukách a bažinách. Člověk dobrého srdce se však bludiček nemusel bát, bludičky pronásledovaly pouze zlé a nepoctivé lidi – říkalo se, že dobrým lidem bludičky pomáhaly najít poklad.

Kapradí dovede k pokladu. 

 Lidé bez rozdílu vyznání a místa pobytu jej považovali za magický. Věřili, že Bohové jim právě o slunovratu ukazují svou přívětivější tvář, že nadchází doba hojnosti a plodnosti.  Odjakživa se věřilo, že během ní dochází k propojení světů. Brána mezi nimi se na několik hodin otevře. Hledači pokladů, kterým osud přeje, najdou pomocníka v podobě kvetoucího kapradí. Jak věřili naši předkové, rozkvetlo o půlnoci a až do východu slunce vydávalo jasnou zlatou záři. Kdo byl vyvolený a kouzelný kvítek získal, rozuměl řeči stromů, skal i zvířat a díky tomu našel cestu k pokladu umístěném třeba v rozevřené skále. Mohl si však vzít jen to, co unesl. V případě, že se nechal přemoci hamižností, propadla jeho duše peklu. Aby došlo trestu i jeho tělo, o to se postaraly bludičky, které během svatojánské noci vydávají zvlášť silné světlo a hříšníka lákají, aby vstoupil do bezedné bažiny.  Jen co se Slunce dotkne oblohy, se však brána uzavře. Kdo se nestihl vrátit zpět, dostane šanci až za rok.

Divoženky

Divoženky neboli divé ženy, bosorky, lesní ženy, byly postrachem lidí o Svatojánské noci. Věřilo se, že se o Svatojánské noci dívají do oken, aby lidské děti vyměňovaly za svoje. Svým zpěvem, tancem a sliby lákaly divoženky o Svatojánské noci mládence ven. Ten, který se nechal zlákat, dopadl velmi špatně, neboť divoženky ho utancovaly k smrti a jeho tělo roztrhaly na kusy a roznesly po lese – proto tedy, když se někdo v hlubokých lesích ztratil ( kdy často končil v bažinách ) a jeho tělo se nenašlo, samozřejmě, že divoženky byly jedním z hlavních viníků.

Dle tradic starých Keltů se den letního slunovratu nazývá Alban Heruin neboli sabat Litha. Keltové pořádali slavnosti zasvěcené bohyni Matce, matku hvězd – bohyni plodnosti a zrání Danu,  ochránkyni keltského lidu a úrodné keltské země. Uctívaným stromem letního slunovratu je dub, strom plodnosti (myšlenek a inspirace). Symbolem slunovratového Slunce je bílý kůň. Za svítání se může v našem podvědomí objevit též pradávná vzpomínka na bohyni Eponu, která se zjevuje oděná v bílé róbě, na hřbetě statného zlatého koně. Podobně jako v noci na “ čarodějnice “ se na nejvyšších kopcích o půlnoci pálily posvátné ohně – tentokrát na počest vrcholícího Slunce. Lidé kolem nich tančili a zapálenými bylinami žehnali dobytku. Žhavé uhlí ze slunovratových ohňů naši předkové rozhazovali po polích, aby zajistili dobrou úrodu.

Jak získat lásku o slunovratové noci. 

Člověk však touží nejenom po pokladu. Těm, kteří si chtějí přivolat věčnou lásku, je určena nejdelší noc v roce. Odnepaměti splétaly dívky  věnečky z devíti druhů kvítí. Zvláště vyhledávané byly devětsil, devaterník penízkový, májovník, kopretina, sedmikráska, třezalka a květy heřmánku. Věneček si pak, než usnuly, dávaly na hlavu. Vůně kouzelných bylinek jim přivodila  sen, který zjevil, čí srdce na ně čeká. Pokud už měly jasno a toužily spíše po tom, aby svazek upevnily zplozením potomka, přišel na řadu ohňový rituál. Při něm ženy toužící po dítěti nejprve s věnečkem na hlavě tančily nahé kolem ohně. Věnce pak hromadně navlékaly na obří klacek symbolizující falus, který společně hodily do ohně. Podobného rituálu se běžně účastnily ženy z celé vesnice.

Nepřišel-li v noci vysvětlující sen, pomohly zázračné bylinky, které děvčata a půlnoci nasbírala a usušila na půdě. Babky kořenářky dobře věděly, jaký zájem bude o směs bylin nasbíraných na stráni během svatojánské noci. Čaj z nich uvařený měl magickou moc a nejeden chasník si po jeho požití odvedl dívku, která jej připravila, k oltáři. Stojí za to připomenout, že existuje seriózní průzkum farmaceutických firem, jenž dokazuje, že esence z bylin nasbíraných právě o svatojánské noci jsou  silnější než z těch, které byly na stejném místě sebrány o týden či dva později. Možná za to může slunce, které ten den svítí nejdéle. Ale co když jsou za tím svatojánská kouzla?
Na trzích se v minulých dobách prodával kořen mandragory, který sloužil k milostné magii.

A jak se slaví slunovrat jinde?

Bulhaři věří, že ten, kdo při slunovratu spatří východ slunce, bude po celý rok kypět zdravím. Noc tráví spousta žen v lese při sbírání čarodějného koření. Východ slunce, pokud to jde, prožijí na pláži. Místní  čarodějky se pak na loďkách vydávají na moře, aby se potápěly pro škeble a hvězdice, které jim slouží k velkolepým obřadům.

Ve Švédsku Mohutně se slaví i ve Švédsku, kde je slunovrat jedním z nejoblíbenějších svátků, protože ohlašuje příchod toužebně očekávaného krátkého severského léta a nekonečných bílých nocí. K oslavám příchodu léta ve Švédsku patří národní kroje a ozdobená májka – symbol úrody a plodnosti.  Kmeny stromů jsou vztyčeny a na zvláštní konstrukci pověšeny nejenom fáborky, ale i květiny a plody ze zahrádek. Lidé v krojích tančí lidové tance a pojídají při tom speciální menu složené z nových brambor, dobře uleželých slanečků, kyselé smetany a tam, kde rostou, i z čerstvých jahod. Neprovdané dívky si upletou věneček ze sedmi či devíti různých květin a dávají je pod polštář, než jdou spát. Doufají, že se jim v noci bude zdát o tom, koho jim  osud vyvolil.

Vikingové zapalovali na břehu moře obří vatry, které měly odehnat zlé ledové obry. Moderní Dánové tzv. vodní rituál zjednodušili. Ohně zakládají nejenom na plážích, ale i na březích velkých řek. Kytici léčivých bylin vhazují do studánek, v nichž vyvěrají léčivé prameny. Na sv. Jana večer  Dánové  u velkých ohňů pijí, zpívají, tančí a upalují čarodějnice ze slámy a starých hadrů. Babky bylinkářky dodnes vyrážejí do lesů, aby nasbíraly koření na celoroční léčení neduhů.

Poláci slaví svatojánskou noc poměrně často na plážích. Muži se převlečou za piráty a dívky vhazují květiny a věnečky do vln Baltského moře. Světí se také léčivé prameny.

 Finové slaví svátek pojmenovaný po dávné bohyni Ukko Ukkon juhla především v přírodě. Celé rodiny vyrážejí k jezerům, kde grilují, udí ryby, které předtím vylovili, popíjejí a vyhánějí nemoci v oblíbených saunách. K tradicím patří i vztyčení májky.

V Irsku vstávají mladí farmáři ještě před východem slunce, aby nadojili čerstvé mléko a sesbírali čerstvou snůšku vajec. Z nich pak připravují nápoj na bázi vaječného koňaku. Společně s rodiči vytáhnou ven velké mosazné nádoby, do nichž buší, aby tak vyplašili zlé duchy.

Děsivý zvyk kdysi mívali  Francouzi, kteří ve středověku upalovali ve velkém kočky. Pochytali je, přivázali na dřevěnou kládu podobnou šibenici a pověsili nad obří hranice, jež byly mnohdy postavené i v centru měst. „Mírumilovní křesťané“ se tak prý zbavovali ďábla, za jehož symbol byly kočky považovány. Vatry ve francouzských městech hoří dál, jen kočky se u nich tulí ke svým páníčkům a paničkám, kteří u sklenice dobrého vína klábosí se sousedy a čekají na východ slunce.

Němci si dodnes vyřizují o slunovratech účty s čarodějnicemi, zejména v oblasti pohoří Harz, kde se to jimi odjakživa jen hemžilo. Do ohňů kromě nich vhazují i hrsti sušených bylinek. Mladí pak přes vatry přeskakují. V horských oblastech hoří ohně až do svítání. Usazeni na stráních sledují tisíce poutníků východ slunce nad horskými hřebeny.

Lotyšsko
V Lotyšsku se slaví slunovrat po celou noc – nikdo nesmí spát, aby nezmeškal východ slunce. Dívky si uvijí věnečky z polního kvítí a chlapci dostanou korunu z dubového listí. Lidé připravují pro tyto slavnosti speciální sýr a pivo, obcházejí domy a za zpěvu starých písní se obdarovávají. Ráno mají muži naskákat do nejbližšího jezera či řeky. Poté, co oslavující přivítají východ slunce, skropí si tvář ranní rosou.

Velká sfinga v Gíze upírá svůj kamenný zrak o slunovratu přímo do souhvězdí Lva

 Keltské království Slunce

Anglické Stonehenge se stalo vlajkovou lodí mezi stavbami, které měly oslavovat slunovrat.Patrně nejznámější stavbou spojenou se slunovratem je bájné Stonehenge v Jižní Anglii. Původně místo sloužilo pravděpodobně jako pohřebiště. Tehdy mělo podobu kruhového náspu obehnaného příkopem, jejž lemovalo 56 pohřebních jamek. Postupem času zde vznikly dva kruhy tvořené osmdesáti obrovskými kameny z šedomodrého pískovce, které se sem podle legendy dostaly jen díky magickým schopnostem Merlina, kouzelníka krále Artuše. Nakonec byly dovnitř umístěny  trility složené ze dvou kolmo vztyčených kamenů spojených dalším kvádrem. Díky tomu se prý stalo Stonehenge patrně největší observatoří světa. I proto, že osa vnitřní stavby zřetelně směřuje k místu, kde v den letního slunovratu vychází slunce. Není divu, že sem každoročně v tomto období směřují kroky tisíců nadšenců, kteří chtějí sledovat úchvatnou sluneční show.

STONEHENGE – letní slunovrat

„Až do roku 1977 bylo možné sem jen tak přijet a projít se kolem světově známého prehistorického monumentu Stonehenge, mohli jste se dotknout starobylých kamenů a zažít zvláštní pocit z přítomnosti v místě s magickou atmosférou. Většinou byste tam nikoho jiného nepotkali. Nyní je všechno jinak – všechny ty ruce, které se kamenů dotýkaly, napomáhaly jejich erozi a dnes se smějí návštěvníci pouze dívat. O původní funkci Stonehenge se stále vášnivě diskutuje a nabízejí se různé teorie: věřící zde provádějí rituály, místo sloužilo jako astronomická observatoř, jednalo se o přistávací plochu pro mimozemšťany, menhiry zde rozmístily nadpřirozené síly.

Ve dnech, kdy jsou správné podmínky, slunce vytvoří obrovský kříž na obloze

Když je slunce v náležitém úhlu a vzduch dosahuje správné vlhkosti, sluneční světlo vytvoří vertikálu nad a pod sluncem a také dva duhově zbarvené paprsky, které se nazývají „vedlejší slunce“ přímo nalevo a napravo od něj. Je velmi vzácné, když se oba tyto jevy vyskytnou ve stejnou dobu.

Idea, že fyzický svět je rozdělen do čtyř říší, v každé světové straně, které se střetávají v „páté oblasti“, jež představuje střed, je prastará. Sdílely ji téměř všechny ostatní kultury na světě ve všech dobách. To může být důsledkem toho, jak je naše tělo tvarované. Protože jsou naše oči umístěny v přední části lebky a ne po stranách, jako je tomu u zvířat, například u koňů, ptáků a králíků, všechny naše smysly jsou automaticky prostorově uspořádané jako přední a zadní, pravé a levé. Přirozená čtyřnásobná shoda už obstará všechno, co vidíme.

Rovnoramenný kříž v kruhu toto uspořádání reprezentuje. Další kříž je vytvořen vertikální dimenzí vzrostlého stromu, pohoří nebo lidské bytosti, kterou protíná horizontální dimenze obzoru nebo člověka s roztaženými pažemi. Tento symbol funguje jednoduše proto, že má svůj základ v okolním světě. Podobně lze nalézt čtyři světové strany v „postaveních slunce“. Osa východ-západ je daná místem, kde slunce vychází a zapadá. Osa sever-jih je dána nejvyšším a nejnižším postavením slunce na obloze: jih je dán nejvyšším postavením slunce v poledne, a sever určuje místo, kam se slunce nikdy nedostane.

Vertikální linie sahá vzhůru a připomíná náš vztah s duchovním královstvím slunce, měsíce a hvězd. Horizontální linie připomínají obzor Země, pomíjivost a smrtelnost, která je nám vrozená.

Pátý bod je průsečík, kde se obě tyto podmínky naší existence spojují. Jakožto symbol soustřednosti, pevného základu a vztahu prostoru a času je keltský kříž o několik století starší než římský křesťanský kříž. Mnoho tvarů křížů, které vyryli po stranách oghamových kamenů po celém Irsku pravděpodobně raní křesťané ve snaze tyto kameny „odpohanštit“, nám stále připomíná tento přirozený symbol protnutí dimenze prostoru a času, duchovního a světského, nahoře a dole.

Trojité „vertikální“ rozdělení Oblohy, Země a Moře, které zhruba odpovídá Nebi, Zemi a Jinému světu, se protíná s čtyřnásobným „horizontálním“ rozdělením Země, říše ve které žijeme, a to odpovídá čtyřem světovým stranám. V případě Irska odpovídá také čtyřnásobnému rozdělení ostrova do čtyř oblastí.

Když lev zakryje orlici

Ale i naši předkové stavěli objekty, na nichž se o slunovratu scházeli. Mezi prvními vznikaly rondely, které bychom mohli  přirovnat k přírodním amfiteátrům. Ten, který se nachází v obci Byseň a je orientován k východu slunce o letním slunovratu, nabízí unikátní divadlo spojené s posvátnou horou Říp, ale hlavně s hradem Bezděz. Měsíc před a měsíc po slunovratu vychází slunce vždy v sedle Bezdězu. To vše viděno ze středu rondelu. Vychýlíme-li se, byť jen o pár metrů mimo, hrad ozářený sluncem z výhledu beze stopy zmizí. I v případě rondelu údajně jde o jakýsi druh astronomické observatoře, která měla přispět k přesnému označení letního slunovratu.

Staroměstskou Mosteckou věž zasvětil slunci Petr Parléř, dvorní stavitel Karla IV.

Jméno mistra mystické architektury  Petra Parléře  je dostatečně známé. Nejvýznamnější podpis hlavního stavitele Karla IV. v této souvislosti najdeme na staroměstské Mostecké věži, jíž se prochází na Karlův most. Až budete 21. června stát na Křižovnickém náměstí, zaměřte svou pozornost na úroveň druhého patra, kde pod nohama sv. Vojtěcha a sv. Zikmunda objevíte sochu velkého lva. Jen jednou ročně, v poledne o letním slunovratu, vrhá stín na erb se svatováclavskou orlicí, který je pod ním. Pro jev se ustálil výraz slunovratové mystérium. O pár hodin později se pak vyplatí vyběhnout až na ochoz věže a podívat se směrem k chrámu sv. Víta. Jedna  legenda říká, že paprsky zapadajícího slunce míří přímo do míst, kde jsou uloženy ostatky sv. Víta. Druhá verze se spíše kloní k tomu, že slunce osvětluje vnitřek svatováclavské kaple, kde spí věčným spánkem patron naší země svatý Václav.

Byliny letního slunovratu

Čarodějné kapradí

 O slunovratové noci se před naším zrakem skály rozestoupí, obzvlášť pokud se nám podaří v temném lese najít zlatavě kvetoucí kapradí, tajemnou rostlinu úzce spjatou s čarodějnicemi. Jen ony znají kouzlo, jak se stát díky kapradí neviditelnými. Jak s jeho pomocí otevírat tajné zámky, případně rušit kouzla. Čarovné zlaté výtrusy kapradí používají jako ochranu před zlou pekelnou mocí a temnými silami. Získávají schopnost porozumět řeči zvířat. Ve starých spisech alchymistů můžeme najít poznámku, jak pomocí kapradí proměnit rtuť ve stříbro. V červnu uzrávají na spodní straně listů voskovité výtrusy – zlaté květy, ve tmě někdy zelenkavě světélkující. Babky kořenářky je sbírají, zpracované do hmoty zvané lesní vosk používají je jako lék a afrodisiakum.

Lesní vřes

 Vřes je velmi hezká rostlinka, pokud se na ni podíváme opravdu zblízka. Vytváří nízké keříky, v období květu osypané drobnými zvonkovitými kvítky v barvě růžové, karmínové, fialkové, purpurové či bílé. Červený vřes je symbolem vzpomínek, lásky a nespoutané vášně. Bílý vřes nosíme u sebe pro štěstí a ochranu. Větvičky vřesu používáme při ochranných rituálech, při vzývání lásky a štěstí, k přivolání deště. Pro štěstí vpleteme snítku vřesu do svatebního věnečku. Vřes je symbolem cílevědomosti, silné vůle a vytrvalosti. Oblibě se těšil u Slovanů. Je zasvěcen planetě Venuši a bohyni Isis. Ochraňuje ženy a dívky nosí-li kytičku vřesu za pasem nebo ve vlasech. Vřes milují včelky, tmavý med z jeho květů je považován za jeden z nejlepších, má spoustu vitálních látek. Kořen vřesu: sám o sobě inspiruje k tvoření, vyrábíme z něj talismany pro vytrvalost, lásku či štěstí.

Třezalka tečkovaná

Sluníčková bylina, zvoneček svatojánský nebo čarověník symbolizuje světlo a tmu v rovnováze. Kdo se chtěl o svatojánské noci ochránit před zlou mocí démonů, nosil snítku třezalky při sobě. Kdo o této noci tančil kolem ohně, nosil věneček z čarověníku na hlavě. Kytička třezalky zavěšená v okně ochrání dům před uhranutím, nemocemi a šílenstvím, její vůně zahání nepřejícné duchy. Za letního slunovratu se větvičkou třezalky vykuřovala obydlí. Třezalka představuje oheň léta, skrývá v sobě ohnivou, červenou barvu. Vyrobíte-li si léčivý třezalkový olej, možná vás překvapí výsledná, krásně červená barva. Kouzelné rituály: třezalka přináší ochranu, posiluje silnou vůli a spánek. Sušené větvičky, sbírané zásadně jen levou rukou, použijeme k vykuřování při rituálech, kdy se zbavujeme negativních energií a zlých duchů. Případně ji za stejným účelem připevníme na vchodové dveře.

Kouzelné vlčí máky

Nepřehlédnutelné jsou květy vlčího máku. Začátkem léta je vidět na loukách a polích, kde se ve větru vlní jako čarovný květ vydávající tajemnou a zvláštní ohnivou energii. Červené makové květy připomínají červeně zbarvené zapadající Slunce. Jsou jednoduché a přitom velmi krásné. Jsou sebevědomé a pyšné, ale také pomíjivé, nemají dlouhého trvání. Můžeme je přirovnat ke rčení: ,,Pýcha předchází pád.“ Okvětní lístky používáme, potřebujeme-li zkrotit vlastní ego, usměrnit nezdravé sebevědomí, zničit nadutost a pýchu. Makovičky použijeme jako talisman hojnosti.

Pelyněk černobýl

 Pelyněk si zasloužil přezdívku bylina Svatého Jana, vládne skrytou magickou mocí. Roste na okrajích lesů a cest, na březích řek a potoků. Černobýl je měsíční, duchovní rostlina, používá se jako ochrana při astrálním putování, při rituálech zahánějících zlé síly a démony. Také jako léčivka a koření. Odvarem z pelyňku čistíme magická zrcadla. Nejúčinnější je pelyněk nasbíraný za úplňku. Pokud jej nasbíráte o letním slunovratu a sušený budete nosit v kouzelném váčku při sobě, přinese vám štěstí. Dříve hospodyňky pokládaly za bouře větvičku pelyňku před dveře, chránil obydlí před bleskem. Kouzlo černobýlu je užitečné při cestování, pelyněk se maloval na dveře kočárů a dostavníků, cestující tak byli chráněni před nehodami na cestách. Před věštěním se popíjí víno, ve kterém se ponechá tato kouzelná bylina macerovat od novoluní k novoluní. Není bez zajímavosti, že špaček po návratu z teplých krajin čistí svou budku pelyňkem a mátou, které si do hnízda nanosí. Aroma těchto bylin odpuzuje cizopasníky, roztoče, kteří se usazují ptákům v peří. Jak vidno, zvířátka kolem nás vůbec nejsou hloupá! Porozumět jejich řeči možná bychom se nestačili divit. Kouzelné rituály: ochrana před démony, negativními energiemi, atmosférickými poruchami, nepřízní počasí, před dalekou cestou, při astrálním putování, věštění budoucnosti, prorocké sny.

Obřadní vykuřování pelyňkem černobýlem

Tenký svazek sušeného pelyňku zapálíme a necháme pomalu doutnat. Nebo na jemno drcenou bylinu rozhodíme po žhavém dřevěném uhlí. Dým z pelyňku oživí energetické proudy a rozptýlí negativní energie v místnosti i v našem nitru. Možná také zažene bolesti hlavy způsobené únavou a vyčerpáním.

Slunovratový rituály

Slunečný rituál
Přivstaňte si a brzy ráno, ještě než Slunce vyjde, projděte se ranní rosou bosýma nohama a myslete při tom na zdraví. Až tajuplnou rosu sežehnou první sluneční paprsky, vzpomeňte si, že ji vypili nebeští koně. Vydejte se na procházku a všemi smysly vnímejte probouzející se ráno. Slunce získává na síle a hladí koruny stromů, je čas ponořit se do meditace a čerpat životadárnou energii. Lehněte si na záda, ruce rozpažte s dlaněmi otočenými vzhůru ke Slunci. Nohy rozkročte na šířku ramen. Vědomě utište všechny myšlenky. V tichém rozjímání spojí se vaše energie (mikrokosmu) s energií vesmíru (makrokosmu).

,,Během meditace zhluboka ale pomalu dýchejte.“

Přemýšlejte o času a věčnosti, nechte světlo pročistit vaší nervovou soustavu. Připomíná vám tato poloha těla pentagram, hvězdu opsanou v kruhu, která je zobrazena s rozkročenou lidskou postavou? Hvězda mikrokosmu symbolizuje zkříženou kosmickou osu v jednotě spojenou s člověkem. Je znakem světla a zajišťuje ochranu před působením temných sil, vyvolává pocit bezpečí.

Provádíte-li sluneční rituál ve dvojici lehněte si vedle sebe, dotýkejte se špičkami prstů a meditujte o lásce. Ve větší skupině, například s dětmi, můžete takto společně vytvořit magický kruh, tím k sobě přitáhnete ještě více posilující a očistné energie. Jste-li přeci jen sami, vytvořte kruh z kamenů a posilující rituál proveďte uprostřed kruhu. Třikrát jej obejděte po směru hodinových ručiček, začněte na východní straně. Jakmile kruh vytvoříte, už z něj neodcházejte až do ukončení rituálu. Požádejte sluneční světlo, ať vám předá energii. Takto se můžete nabíjet kdykoliv, dokonce i v zimních měsících.

Vnímejte, jak sluneční fotony prostupují celým tělem

Zavřete oči a uvědomte si, že k vám v každém okamžiku přicházejí částice, které laskají vaši duši. Neboť právě Slunce je zdrojem všech hmotných i nehmotných prvků, které tvoří duši všeho živého na planetě Zemi. Každá vaše buňka je sluneční energií posilována, čímž v těle vzniká potřebná životní harmonie. Stačí si to jen uvědomit a plně procítit uzdravující energii, kterou dokážeme využít pouze pokud jsme si vědomi našeho vnitřního i vnějšího souladu s přírodou. Částice světla, (záření z kosmu), jsou zdrojem kódovaných informací, které mají vliv na zdokonalování DNA.

Slavnost prvního letního dne se pomalu schyluje k večeru, přichází vlahá červnová noc plná magických kouzel. Není kam spěchat, ještě než se setmí pozorně se kolem sebe rozhlédněte a popovídejte si s květinami. Například pampeliška symbolizuje poselství poslané po větru, odkvetlé květy jsou lehké jako vánek, jsou prchavé a pomíjivé jako sám život. Jako děti jsme s oblibou foukali do odkvetlého, ochmýřeného osemení. Nic nám nebrání vrátit se na okamžik do dětství, přát si přání a poslat je po větru.

Smetanka lékařská je neprávem opomíjená, je bylinkou vhodnou pro jarní očistné kůry, už ve starém Řecku ji užívali jako pročisťující prostředek. Pampeliškové listy jsou bohaté na vitamíny a železo, z květů připravujeme lahodný med. Pampeliškový čaj probouzí spirituální, duševní schopnosti.

Letní meditace s květinami
Zaposlouchejte se do tiché kouzelné hudby modrých zvonků. Zvonek je svou něžnou barvou, tvarem květů a srdčitým tvarem listů na první pohled posvátnou rostlinou. Pozorovali jste někdy ve vánku se pohupující květy zvonků? Rozhodně to udělejte. Meditujte a živě si představte veselou melodii zvonkohry, ponechte jednotlivé tóny projít každým kouskem těla. Vnímejte všechny barvy počínajícího léta, žlutá, modrá, červená.

Ohňový rituál, meditace se svíčkou
Za soumraku poseďte u ohně a tiše rozjímejte. Nemáte-li tu možnost, poseďte alespoň u zapálené svíčky, vyberte ji v barvě žluté. Máte-li náladu hrát si a rozvíjet fantazii, utvořte na bezpečném místě magický kruh z osmi svíček, střídavě v barvě žluté a fialové. Fialová je barvou mystiky a všeho magického. Doprostřed kruhu vložte devátou – ústřední svíci bílé barvy. Přiložte oblíbené talismany nebo amulety a požádejte světlo svící, ať je nabije energií. Do plamínků svíček vdechněte slova požehnání – přání zdraví, prosperity, lásky a štěstí.

Osobní přání napište na bílý papír, potom jej aktivujte nad plamenem svíce a vizualizujte si splnění vašeho cíle. Po krátké meditaci jej spalte nad předem připravenou nehořlavou nádobkou. Až půjdete na procházku popel rozsypete nad řekou či potokem. Svíce nechte dohořet, nesfoukávejte je, ať vám štěstí neuletí. Nanejvýš je můžete uhasit rychlým zatleskáním dlaněmi nad plamenem, případně použijte kovové zhasínátko. Jde o to, že pokud plamen (živel ohně) sfouknete dechem (živlem vzduchu), potom se tyto dvě vesmírné energie vzájemně negují. Na to pamatujte při každé práci se svíčkami.

Potřebujete-li se zbavit nepříjemných vzpomínek, očistit se od nepovedených událostí, vezměte fotografie, dopisy, písemnosti, dokumenty nebo cokoliv, co vám tyto události připomíná nebo symbolizuje. Rituálně v tomto magickém čase tyto předměty ,,s láskou“ spalte. Poděkujte za vše, co vám přinesly, ať už dobré nebo zlé. Oznamte jejich duchu, že již jejich energii nepotřebujete. Všechny vzpomínky uvolněte ze svého nitra. Potom věnujte v meditaci pozornost představám nových událostí.

Rituál pro rychlou finanční hotovost
Vlastnoručně vyrobte: Na namalujte nebo vyšijte pentagram na zlatou látku. Doprostřed vložte drobné peníze, které běžně používáte, zasypte je semeny a květy kapradí (lze nahradit zlatými flitry). Přidejte sušené mladé výhonky točené do spirály. Nejideálnější je použít kapradí natrhané o svatojánské půlnoci, ale není to nezbytně nutné. To už záleží na vás, jak velkou a jak rychle finanční hotovost potřebujete. Zapalte tři zlaté svíce a proneste zaříkadlo. Z látky udělejte ,,raneček štěstí“, převažte jej zlatou stuhou a uložte na bezpečném místě. S důvěrou očekávejte přicházející indície a vhledy, potom budete ve správný čas na správném místě. Naslouchejte intuici, neomylně vám poradí, jak naložit s plány a představami. Podvědomí už vás samo dovede k potřebným financím. Důvěřujte jemu i sobě.

Meditační sluneční lázeň.
Meditace Slunce, za svítání nebo při večerním soumraku, nás může postupně naučit, jak udržet mysl v okamžiku tady a teď. Ve sluneční lázni se můžeme koupat ráno nebo večer, v zimě nebo v létě, jde jen o to, provádět posilující sluneční rituál pravidelně.

Za svítání, kdy je Slunce nízko nad horizontem, může být dokonce zastřeno lehkým oparem mraků, ukotvíme se do stavu meditačního klidu a mysl uvedeme do ticha. Podíváme se zpříma do slunečního kotouče, bez myšlenek, jen přijímáme sluneční energii – po dobu jedné až dvou minut. Po chvilce rozostříme zrak, a díváme se těsně za sluneční kotouč – vnímáme v tichosti plejádu proměnlivé palety barev – jakoby se Slunce roztančilo na malířské paletě, z níž vzniká plejáda barev a tvarů v přírodě. Vnímáme celým svým tělem i duší kouzlo přítomného okamžiku. Vnímáme jen mihotající se Slunce, jakoby oživlé plejádou fosforově svítivých barev – pulsující životadárnou energií. Soustředíme se na třetí oko, a vdechujeme sluneční energii přímo do tohoto místa. Případně směřujeme mysl přímo na sluneční pleteň (třetí čakra), a vdechujeme energii (pránu) přímo do místa, které je nejcitlivější pro přijímání sluneční energie.

Po dvou minutách, ne déle, zavřeme oči, a nadále udržujeme stav dokonalého vnitřního ticha. Soustředíme se na vnitřní ticho bez myšlenek, jen vnímáme pocity a emoce, přicházející z hloubky našeho nitra. Za zavřenými víčky sledujeme modrozelený oblak – energetický otisk sluneční energie, a sledujeme, jak se po chvilce promění na růžový a posléze získá jasný purpurový nádech. Purpurová barva v sobě obsahuje velmi silnou duchovní vibraci, necháme tuto energii pulsovat přímo v místě třetího oka.

Nyní přichází důležitá součást rituálu: plně se soustředíme na vizualizaci konkrétního přání. V této chvíli víme, že existuje jen přítomný okamžik. Vědomě mažeme hranice mezi ano, ne a nevím! Uvědomujeme si, že vnitřní změny způsobují změny vnější – tuto myšlenku si navždy zapamatujeme. Naše druhé Já je vždy schopno napojit se na kvantové vědomí vesmíru (na proměnlivé vibrace zdánlivého chaosu), pokud se dokážeme maximálně vnitřně ztišit. V meditačním stavu jsme naladěni na vysoké (vesmírné) frekvence, podobně jako těsně před usnutím, a těsně po probuzení. Meditace nemusí být prospěšná pouze pro odpočinek a duševní uvolnění. V meditativním stavu můžeme proměňovat – na energetické úrovni, která předchází úroveň hmotnou – ty nejsmělejší vize naší budoucnosti.

Ideální je pořídit si pro meditaci sluneční kámen, například citrín. Během meditace držíme sluneční polodrahokam v otevřených dlaních.

Ruce složíme uvolněně a odevzdaně do klína, a dlaně otočíme směrem ke Slunci. během prvních dnů opakujeme si pro udržení pozornosti tuto nebo podobnou větu: ,,Čerpám životadárnou sluneční energii, nadechuji celým svým tělem vesmírnou sílu. Vydechuji požehnání sobě i Matce Zemi.“  Na konci slunečního rituálu poděkujeme Slunci za jeho životadárnou sílu, a požehnáme Lásku Zemi.

Sluneční meditaci provádíme ideálně nazí, nebo jen s minimem oblečení. . Sluneční meditací posilujeme zrak, snižujeme hladinu stresu, odstraňujeme faktory, které mají vliv na bolest hlavy nebo vznik nepříjemné migrény. Napojíme na vyšší vědomí a docílíme poznání sebe sama. Pochopíme hlubší smysl existence. Objevíme ve svém nitru chrám všeobsažné moudrosti. Vibračně se naladíme na vesmírnou energii. Časem začneme vnímat svět a přírodu z širší perspektivy. Plně se oddáme nápovědám přicházejícím skrze podvědomí do odpoutané mysli. Například vnímáme intuici, která nám přináší velice cenné nápovědy, jak vyřešit různé životní záležitosti.