Samhain – Keltové
Čtvrtící čas mezi podzimní rovnodenností a zimním slunovratem. Venku je větší zima, tma je ve vládě před světlem. Barevné listí opadává ze stromů, příroda se choulí ke spánku, k regeneraci, načerpání nových sil. Nejen pro Kelty nastal konec sklizně, uzavření zemědělského cyklu, ale i konec roku jako takového.
Lidé se shlukují, zapalují ohně a děkují za úrodu. O tomto svátku se jí hodně masa, pak totiž nadchází doba temna a je třeba o zvěř spíše pečovat, než ji lovit.
Pro Kelty tento svátek znamenal daleko víc, než si dnes dokážeme představit. V tento den je závoj spojující oba světy živých a mrtvých, tak jemný, naši blízcí zemřelí se mohou s námi spojit. Za každého svého zesnulého v rodině zapalovali svíčku a zavzpomínali na něj. Na sváteční stůl prostřeli pro jednoho navíc. Do okna dali zapálenou svíčku ve vydlabané dýni , věřili totiž, že duše sídlí v hlavě, aby zemřelí dobře trefili domů. Je to magická doba, kdy přestávají platit zákony prostoru a času.
Sami se před temnými silami chránili převleky a pomalovanými tvářemi. Tento zvyk se postupně rozšířil na západ a následně i do Ameriky. Přidali se k tomu také čarodějky, duchové, černé kočky, košťata, oheň, příšery, kostlivci atd. Z tohoto svátku se v Americe stála obyčejná show a byznys. Hloubka a myšlenka se začíná opět pomalu objevovat.
Očistné rituály.
Je to čas zastavení, zúčtování, ukončení, zbavení se vlivů a konceptu, které jsme přežili a ztratili opodstatnění. To znamená možnost zbavit se všeho co nemá funkčnost, co nám neprospívá, neslouží.
Vše můžeme napsat na papír, vědomě se s tím spojit, poděkovat za zkušenost a odevzdat to ohni. Pokud chceme pomocí ohně a bylin navázat komunikaci s našimi blízkými zemřelými, tak například vůně pelyňku či thúje zvyšuje psychické schopnosti. Říká se, když se pelyněk pálí na hřbitově, vztahují se k němu duchové.
Mokoša – Slované
Slovanskou bohyně Mokošu slavíme vždy poslední pátek v říjnu. Od roku 2003 se pravidelně koná slavnost na zalesněném vršku v blízkosti vsi Mokošín u Přelouče. Bohyně Mokoša je představitelkou matky země, bohyně ženské plodnosti, symbol blahobytu. Polovina roku se blíží pomalu ke konci. Sklizené obilí poskytovalo dostatek potravy a podzimní ovocné plody dostatek vitamínů po dobu ,,temna“. Na počátku zimy hlavně při zimním slunovratu se započaly porážky chovných zvířat. Slavilo se a děkovalo za blahobytnou úrodu. Dnes známe tyto slavnosti jako posvícení či zabijačky.
Dušičky – Křesťané
Zpočátku pro křesťany bylo nemyslitelné vzpomínat či oslavovat zemřelé. Bylo však potřeba potlačit, či naklonit si ,,pohanský lid“.
- 609 n.l. – vysvěcení Pantheonu – bývalý chrám římských bohů
- 631 papež Řehoř III. v Římě v Chrámu svatého Petra nechal zřídit kapli ke cti a chvále všech svatých apoštolů, mučedníků a spravedlivých. Nařídil, aby na den 1. listopadu se slavila slavnost všech svatých a aby věřící na konci církevního roku si na všechny vzpomněli. Toto nařízení se původně vztahovalo pouze na Řím.
- 836 císař Ludvík Zbožný rozšířil rozpomínání všech zemřelých v Německu a ve Francii
- 998 svatý Odylon z Duny z Francie, jako protiváhu ke stále přetrvávajícímu kultu pohanům pomohl šířit uctívají mrtvých
- Ve 13.století se toto rozšířilo po celé Evropě vzpomínka na mrtvé duše v očistci v Aragonii začali věnovat tři mše
- 1748 Papež Benedikt XIV. to potvrdil a tím vzpomínání rozšířil pro celou církev, hlavně Španělsko, Portugalsko a celou latinskou Ameriku
- 1915 Benedict XV. vzpomínka za zesnulé v 1. světové válce. Začali se uspořádávat průvody na hřbitovy, zdobit hroby a podobné zvyky.
Oheň a a kadidlo očisťuje, světlo chrání a vede, živé květiny symbol věčného života.
Zvyky:
V Česku byla víra, že duše jednou za rok v podvečer Dušiček duše vystupují z očistce, aby si odpočinuly od útrap. Blízcí hříšníků proto naplnili lampu máslem , aby si duše mohli potřít spáleniny. Večer se příbuzní mrtvých napili mléka, aby se se duše zemřelých ochladili.
Pekly se tzv. ,,Dušičky“ nebo ,,kosti svatých“ – pečivo ve tvaru kostí. Těmi se obdarovávali pocestní, žebráci u kostela, chudí lidé v obci a zaměstnanci.
A jak to máte VY?
Co vám přináší tento čas? Jak moc ho vnímáte?
Zastavení?
Poohlédnutí za dary země a nejen ty, které jste v předchozím období získali?
Poděkování?
Spojení a naslouchání s předky?
Děláte očistné rituály?