logo

5 důvodů, proč je tanec součástí osobního rozvoje

Tanec může být společenský, párový, sólový, intuitivní, scénický, jemný, rytmický, … 

 1)      Vyplavuje endorfiny, dělá dobrou náladu, pěknou postavu.

Tanec jako každý pohyb zvyšuje hladinu endorfinů. Je to stejně jako ve sportu. Čím déle tančíte, tím máte lepší náladu /zvláště když vás to baví a užíváte si to/. Že je dobrá nálada důležitá pro osobní pocit štěstí, víme všichni.  Když tančíte hodinu, dvě na párty, tak je to taky pěkné kardio na akrobatické kousky je potřeba i fyzička. Díky tanci máte vše v jednom.

2)      Dostáváme se mimo komfortní zónu

Že je důležité vycházet ze zóny komfortu, je jasné.  Jakým způsobem se z ní dostávám při tanci? Pro řadu lidí vykonávat něco „na veřejnosti“ a tím je pro někoho i malá skupinka tanečníků na lekci, něco nepředstavitelného. Dalším vystoupením ze zóny je, zvláště v zouku a bachatě, překonávání osobní zóny a při některých figurách i zóny intimní /nemluvím tady o osahávání/.

Někteří tanečníci se rozhodnou pro vystupování. Tady už se jedná opravdu o to, postavit se před dav. Ať už jsou to jiní tanečníci na kongresech, lidé na soukromých akcích, nebo úplně anonymní dav.

3)      Pomáhá zvyšovat sebevědomí

Párty jsou dalším posilovačem sebevědomí. Pokud jsme nepřišli na párty v páru se svým tanečníkem, je třeba pro tanec někoho oslovit. Protože pokud je tanečníků méně než tanečnic, což se stává často, tak když si žena nikoho neuloví, tak si prostě nezatančí.

U oslovení je třeba překonat ostych a hlavně strach z odmítnutí. Zvláště, když jsem nováček a nikdo mě nezná. Tamečmí párty je pro to skvělým hřištěm. Výhodou je, že si tam všichni přišli zatančit, takže když někoho oslovím a on/ona mě odmítne  nemusím se hroutit, protože jich je k mání ještě několik desítek.

Naopak se mohu konečně naučit říkat NE. Ať už jsem muž, nebo žena. Navíc to nemusím zdůvodňovat, protože ne je prostě ne. Tím se taky sebevědomí krásně posiluje. Jinak byste si na párty neodpočinuli, nenapili se, nebo si třeba nezašli na záchod.  Nehledě na to, že s někým prostě opravdu tančit nechci, ať je důvod, jaký chce.

4)      Naučíme se kontaktu

Dotyk a kontakt je pro mě přirozený a důležitý. Pro řadu lidí je dotknout se, nebo se nechat dotknout něco nepředstavitelného. Zvláště v České republice jsme se naučili odstupu a viděla jsem spoustu lektorů učit i bachatu a zouk úplně sterilně. Bez kontaktu.

Dotyk je přirozenou součástí komunikace a v tanci je jasně vymezeno, kde ano, kde ne. Stačí jenom tato vymezení respektovat a kontakt a dotyk pozvat do svého života. Přirozeně to pak pomáhá rozvíjet i sexualitu a vztahy mezi pohlavími.

Kontakt napomáhá vedení, zvláště u zouku, kde se často vede tělem, zároveň i ke vzájemnému propojení tanečníků a jejich harmonii. Důraz se klade na naladění se na partnerku skrz úvod v tanci, který je právě pomalý a kontakt je nejintenzivnější. Bez toho je skutečně tanec někdy spíš bojem individualit než harmonií.

Toto napojení se pak stačí jenom přenést do běžného života. Ten se hned stane bohatším.

5)      Dělá z mužů muže, z žen ženy

 Ženám tanec dodává svou smyslnost, schopnost cítit, intuici, uvolnit, emoce, otevřít se světu. Muži naopak posílí jasné vize, naučí se vést (jak v tanci tak v životě).

Jak může tanec toto změnit? Jednoduše.  Muž vede a žena se rozhoduje zda chce následovat, pokud ano, nechá se unášet a září.

Pro spoustu žen je těžké překonat nedůvěru, případně ego a nechat se vést. Když si to pak dovolí, tak se krásně rozzáří a rozkvetou. Zároveň si musí nechat prostor pro svou hravost. Neznamená to, že se mají podmanit.

Na mužích je pak krásně vidět změna, pokud se naučí vést. Ono se to jednoduše říká „veď“. Pro tanec to znamená, že se muž musí naladit na ženu, soustředit se na okolí, aby ji ochránil od střetů, přemýšlet dopředu (kroky, variace), správně časovat povely vedení a to všechno synchronizovat s hudbou.

Vidíte tady podobnost s běžným životem? Stačí si kvality vedení v tanci do něj přinést a na obou stranách je krásně vyrovnáno.

Tanec není univerzální lék na všechno. Nic není pro všechny, stejně tak tanec ne.

Tento článek je inspirován Petrem Popekem. A tímto mu děkuji za krásný článek, se kterým plně souhlasím.

Leave a reply